Jako kluk jsem v dědově knihovně objevil knížku od pana cestovatele, dobrodruha a skauta, Franka Alexandra Elstnera – Uzly a laso. Přiznám se, úplně mě to pohltilo a trávil jsem pak spoustu času nad knihou se špagátem v ruce.
Až později, již řádně pedagogicky vzdělán a poučen, jsem si uvědomil, že schopnost vázat uzly a porozumět tomu jak fungují je vlastně základ polytechniky, že to bezvadně rozvíjí jemnou motoriku a občas je to i dobrá zkouška trpělivosti.
Po praktické stránce je ale jasné, že není potřeba znát stovky a tisíce uzlů, a že jako vždycky, „funkce je král“. Položil jsem si otázku, co teda při táboření a trekování doopravdy potřebuju?
Vyšlo mi:
Přivázat provaz k něčemu na pevno.
Přivázat provaz k něčemu pohyblivě.
Spojit dva stejně silné provazy.
Spojit dva nestejně silné provazy, případně provaz a popruh.
A k tomu mi stačí umět uvázat vlastně jen čtyři uzle.
Na začátek tohohle „uzlího mikroseriálu“ se podíváme, jak uvázat provaz k něčemu na pevno, a nebo na provaze vytvořit nepohyblivé poutko. Typicky, když potřebujeme k oku na tarpu přivázat kotvící šňůru, nebo třeba někam spustit batoh, případně vytáhnout na větev pytel s jídlem.
K tomu se nejlíp hodí uzel Dračí smyčka, její sláva už trochu pominula, protože v horolezectví byla nahrazena jiným uzlem, pro naše účely se však hodí velmi dobře. Je to uzel, který lidstvo zná možná 65000 let. A nad to, obsahuje něco, čemu říkám funkční základ, který využijeme při vázání dalších uzlů.
Vázání je nejlépe rozfázovat do čtyř kroků které ukazují následující obrázky:
Můj závazek: veškeré recenze a rady jsou založené na dlouhodobém používání a praktických zkušenostech. Nejsem svázán s žádnou značkou, výrobcem, nebo prodejcem. Nezveřejňuji sponzorovaný obsah.
