Pokud putujete přírodou po svých dlouhé dny, týdny a ti šťastnější i měsíce, pak se obvykle hygiena, v užším slova smyslu, péče o tělesnou schránku, smrskne na tři základní věci. Péče o zuby. Péče o zadek. Péče o nohy (a samozřejmě chápu, že dámy na tohle budou mít jiný pohled, ale tady necítím dostatečnou kompetenci se k tomu vyjadřovat).
Bolest zubů nikoho nepotěší, naštěstí, i na dlouhým treku to jde v podstatě řešit skoro jako doma, kartáček, mezizubáky a fertig.
Se zadkem je to náročnější. Je třeba vyvarovat se sedání na studené povrchy. Hygienu po kadění už jsme řešili, tak ještě sem tam opláchnout, případně umýt mýdlem, je-li je dostatek vody a je taky vyřešeno.
S péčí o nohy je to výrazně větší problém.
Zejména na delší akci, kdy se nutně bude střídat počasí. Případně se rovnou pohybujeme v trvale zamokřeném terénu (Skotsko, Skandinávie…) se nevyhneme tomu mít nějakou dobu mokré boty, ponožky a hlavně chodidla a je potřeba se o ně pořádně postarat. Ostatně jen ony nás donesou tam kam míříme.
Začíná to už volbou boty. Především se vyhnout těžkým koženým botám (a ano, jsou případy, kdy jsou kožené/plastové pohory zcela na místě – např. pokud je součástí akce lezení alpského typu, sníh, led, mixový terén a na boty se budou připínat mačky) dále goretexovým a jiným membránovým botám. A to jak nízkým, tak vysokým. Membrány v botách z mého pohledu noze spíše škodí. Noha se při intenzivní chůzi v takové botě zapařuje, pokud se dovnitř dostane svrchu sníh či voda, membrána není schopná ji protlačit ven a bota špatně vysychá, a to jak na noze, tak i prázná – zutá, třeba přes noc. Podle mých zkušeností také membrána vydrží v botě nepoškozená cca 400 km, což je desetidenní výlet, někdy i kratší. Vzhledem k ceně takové boty a jejím užitným vlastnostem je to z mého pohledu od výrobců takový malý podvůdek. Ze stejného důvodu si podobné věci myslím i o nepromokavých ponožkách.
Ideální boty na dlouhý výlet jsou lehké, prodyšné běžecké trailovky, které mají co nejméně vycpávek, ve kterých by se držela voda. Ideální je výrazný, ale ne příliš agresivní vzorek podrážky. Samozřejmě volba správné boty na konkrétní chodidlo je vysoce individuální volba. Záleží na tvaru chodidla, délce prstů, tvaru paty, atd. Kapitola sama pro sebe je taky drop boty. Takové boty, co dobře spolupracují s nohou, ponožkou, rychle vysychají a navíc ještě vydrží rozumně pohromadě alespoň 1000km na stezce, anebo 600km ve volném terénu jsou svatý grál a najít ho dá opravdu dost hledání a zkoušení.
Jak už bylo řečeno, součástí dlouhého výletu je prostě explicitní vlhko, nebo i přímo mokro v botách. Z mé osobní zkušenosti, nemá cenu s tím bojovat, stane se to dříve nebo později a je lépe se zaměřit na péči o rozmočené nohy a prevenci jevů, které to s sebou přináší. Macerovaná kůže na nohách je změklá, zbavená máčením přirozených olejů, které kůži udržují pružnou a pevnou. Důsledkem je, že noha je náchylnější na zranění třením, vznikají puchýře. Tady je pomoc známá, pokud cítím, že se puchýř dělá, je dobré dané místo preventivně přelepit páskou bez polštářků. Pokud už puchýř vznikne, je třeba sterilní jehlou propíchnout na spodní straně (díra směřuje ve směru gravitace) a také přelepit páskou. Dalším problémem jsou praskliny na kůži, typicky mezi prsty a na patách. Je lépe tomu předcházet, každý večer nohy vysušit, namazat nějakým mastným přípravkem s dobrou vstřebatelností, klidně i opakovaně. Je potřeba obnovit elasticitu kůže. Dobré je spát v čistých a suchých ponožkách, nechat nohy a kůži na nich přes noc zregenerovat. Také v průběhu dne, pokud si dávám pauzu třeba na oběd v délce 20 – 30 minut, vyplatí se zout boty i ponožky a nechat nohu trochu vzpamatovat. Ponožky jsou také důležité, praktikuju systém dvou párů. Jedny jsou na noze, druhé vyprané se suší na batohu. Peru je, pokud je to možné, každý den, točím také každý den. Jinak se ponožky stávají zdrojem problémů, špína a sůl v nich obsažená se podílí na zhoršení stavu rozmočených nohou.
Podstatná je i péče o nehty, udržuju je přiměřeně dlouhé. Nechat nehet přerůst znamená koledovat si o jeho zčernání a odpadnutí a odhalené nehtové lůžko je vstupní brána pro plísně a jiné radosti.
Věřte mi, že jako trailový ultraběžec jsem viděl černých nehtů a nohou stažených z kůže dost a dost, a to jak cizích, tak i vlastních. Dokáže to zkazit nejenom náladu, ale i výlet.
Můj závazek: veškeré recenze a rady jsou založené na dlouhodobém používání a praktických zkušenostech. Nejsem svázán s žádnou značkou, výrobcem, nebo prodejcem. Nezveřejňuji sponzorovaný obsah.
