Každý kdo alespoň občasně vyrazí do přírody snad někdy slyšel heslo: „Co sis přinesl, to si odnes“. „Když sis to mohl plné přinést, odnést zpět prázdné tě nezabije“… A tak nějak podobně. Jak to kdo naplňuje je důsledek výchovy, respektu k přírodě, k ostatním a taky otázka vlastního svědomí.
Ale my, kteří v přírodě trávíme času více, bychom měli ideu výše zmíněných hesel brát vážněji, vědomě a ve větší šíři. Imperativem by nám měla být estetická, ekologická hodnota krajiny a snaha předat ji další generaci v co nejlepším stavu. Návody jak na to, mohou být různé, skautské desatero, různá trampská moudra, nebo jenom zdvižené obočí autority kterou respektuji. Osobně mi přijde nejsnazší se přidržovat filosofie Leave No Trace.
Tento soubor myšlenek jak pobývat v přírodě s co nejmenšími dopady začal vznikat koncem šedesátých let v USA, jako důsledek tlaku turismu na národní parky a přírodně zajímavé lokality. Časem veřejnou a neformální diskuzi, na kterou měly vliv myšlenky osobností jako byl třeba Emerson, Thoreau, Seton, Muir a Kephart, přejaly jako agendu organizace jako Bureau of Land Management, Boy Scout, Sierra Club a další. To vyústilo v založení Centra pro venkovní etiku v Boulderu v Coloradu. Odtud se myšlenky LNT začaly šířit do komunit turistů, trekařů a táborníků po celém světě.
Filosofie Leave No Trace je vyjádřena v sedmi základních principech. Jsou velmi prakticky a návodně formulované a jsou následovné:
1) Plánuj a připrav se
Všichni bychom chtěli, aby naše dobrodružství byla spontánní jízda. Opak je však pravdou. Pečlivé plánování, dobrá kondice a adekvátní vybavení dává největší šanci na úspěšný podnik, lhostejno zda se jedná o víkendovku a nebo půlroční čundr.
Příklady jsou myslím zřejmé: Pokud si naplánuji jídlo, předbalím si ho na porce do ziplocků, nebude důvod trousit někde papíry a igelitové pytlíky.
Mám-li kvalitně připravenou navigaci a umím používat navigační nástroje, asi je o dost menší pravděpodobnost, že mě v horách bude hledat vrtulník a pátrací četa.
Když se seznámím s klimatickými podmínkami tůry kterou chci absolvovat, nebudu muset každý večer pálit dvoumetrový táborák abych neumrznul, protože mám přiměřený spací set a oblečení.
Pokud se naučím vařit na lihu, vyřadím z rovnice kartuše, které se nemusí vůbec vyrobit.
Další kauzičky jistě každého napadnou…
2) Pohybuj se a táboř na odolných površích
Pokud plánuji tůru tam kde existuje síť stezek, je dobré omezit erozi a přidržovat se jich. Neřezat zatáčky, nezkracovat serpentiny.
Tábořím buď na místech která již byla jako kemp využita – nevytvářím nová tábořiště a snažím se opustit kemp ve stejném a nebo i lepším stavu než jsem ho našel.
Pokud jdu krajinou bez cest, volím odolné povrchy, skalní plotny, hliněné povrchy a suchá tráva jsou odolnější než vlhké podklady, tráva, tundrový porost, mech a lišejník.
Při chůzi ve skupině mimo cestu chodíme v rojnici, omezí se tím sešlap.
3) Řádné nakládání s odpadem
Jak už bylo řečeno, co jsem si přinesl, to si mohu i odnést. Mimo jiné pro to volím i vhodné obaly nikdy ne sklo, výjimečně alobal, výhodou jsou uzavíratelné sáčky k opakovanému použití (ziplock mi vydrží asi 8 neděl každodenního použití, pak začne lišta dělat neplechu).
Co se týče lidského odpadu, už žádné minové pole a sbírka hnědých papírových růží. Ideálně je ho zakopat i s papírem, stačí díra 15 – 20 cm hluboká, 100 a více metrů od vodního zdroje. Je dobré si s sebou brát toaletní lopatku nebo delší stanový kolík na kopání, předejdu tak výmluvám. Pokud chci udělat ještě krok navíc, je ideální papír vyřadit úplně a naučit se používat outdoorový bidet.
Dámy, pokud se neobejdou bez hygienických potřeb, vložek, tamponů a vlhčených ubrousků, měly by tyto strčit do igelitového sáčku a odnést do civilizace. S úspěchem mohou použít menstruační kalíšek a kalhotky.
Musím-li se mýt a prát, použiju biologicky odbouratelné mýdlo a snažím se nekontaminovat zdroj pitné vody.
4) Co najdeš, ponech takové jaké to je
„Vezmi si jen vzpomínky, zanech jen stopy“. Tak by se daly shrnout myšlenky tohoto bodu. Kameny, ulity, škeble, květiny a jiné přírodní artefakty jsou jistě lákavým suvenýrem, ale tím, že je nechám tam kde jsou, dám šanci ostatním se těšit z jejich estetické hodnoty a navíc, většina těchto „přírodnin“ slouží jako domov a nebo potrava pro malé živočichy a nebo rostliny. Jak by asi řekl Gary Snyder: „Zúčastní se tance života“. Je třeba na to myslet, i když chci postavit zástěnu proti větru z větví, nebo vydloubnout pár kamenů, aby mě v noci netlačily pod karimatkou.
5) Táborový oheň a minimalizace jeho dopadů
Táborák je s pobytem v přírodě ikonicky spojený, v literatuře, vizuálním umění i popkultuře, a hlavně v myslích nás všech. Nicméně při střetu s realitou, tváří tvář vysušování krajiny a riziku lesních požárů, poškozování skalních převisů a restriktivním opatřením ze strany majitelů půdy by se oheň měl stát velmi příležitostným luxusem a nebo opatřením krajní nouze.
Zvýšená opatrnost je na místě i v případě, že používám nějaký druh vařiče. Převržený plynový, nebo lihový vařič může mít velmi závažné důsledky.
6) Respektuj divokou přírodu
V přírodě jsme na návštěvě, je to smutné, ale je to fakt. Proto se tak chovejme. Příroda je domovem ptáků, zvířat, hmyzu. Jako návštěvník ji pozoruji, tiše a z dálky, neruším. Pokud zvíře mění své chování, dostal jsem příliš blízko. Měl bych se vyhýbat stresování zvířat, neblokovat jejich přístup k vodě a ústupové trasy. Nedotýkat se zejména mláďat. Vyhnout se úmyslnému i neúmyslnému krmení zvířat. Většinou to vede ke konfliktním interakcím mezi zvířetem a člověkem. Zejména v případě šelem to občas končí nuceným odstřelem.
Respektuji uzavírky oblastí a stezek v období např. hnízdění, nebo říje.
7) Jsem ohleduplný k ostatním
V naší zemi existuje mimořádně svobodný přístup ke krajině a každý z nás má jinou motivaci proč do přírody vyrazit. Přijetí a respekt k těmto rozdílům přispěje k lepšímu zážitku nás všech. Samozřejmě bych měl být ohleduplný a zdvořilý. Měl bych uvolnit cestu těm kdo jdou do kopce, vzájemně se respektovat s jezdci na koních a cyklisty. Nerušit ostatní hlukem, mít pod kontrolou své čtyřnohé souputníky a uklízet po nich. Přijmout fakt, že mé chování ovlivňuje chování ostatních, pokud říznu serpentinu, nebo po sobě nechám odpad, ostatní to snáze a bez výčitek mohou udělat také.
A ten krok navíc?
… no možná bychom všichni mohli udělat o trochu víc než jen to co se od nás čeká.
Tak především šířit myšlenku Leave No Trace mezi ostatní. Málo kdo je vyloženě zabedněný trouba s touhou škodit přírodě a krajině. Jen prostě neví, že by to mohlo a mělo být jinak. Často stačí ostatní upozornit na to co dělají špatně. Zdvořile, klidně, věcně a bez negativních emocí.
Uklízet, a to ne jen po sobě, ale i po ostatních. Stačí si na tůru přibalit jeden pytel na odpadky navíc. On ten bordýlek zase tolik neváží, pokud to srovnám třeba s váhou snědeného jídla, určitě mi zbyde prostor i síla odnést do civilizace pár pytlíků a sešlápnutých plastových lahví. Nikdo nemusí vysbírat celý les, stačí pět, deset kousků.
Můžu dokonce přijmout odpovědnost za místo kam často chodím, třeba běhat, nebo venčit psa, a udržovat ho v přijatelném stavu.
Čas od času je možné se zúčastnit i hromadné akce, typu Uklidme Česko. Snáze také k podobné hromadné akci přemluvím své známé, kamarády, kolegy.
Je možné se také formou brigády zúčastnit údržby a úpravy stezek v různých turistických lokalitách, pracovat na protierozních opatřeních, třeba ve skalních městech.
Možností je nepřeberně mnoho. Záleží jen na mně, zda budu jen mluvit o tom jak moc miluji přírodu a nebo taky použiju ruce ke zlepšení světa kolem sebe.
Můj závazek: veškeré recenze a rady jsou založené na dlouhodobém používání a praktických zkušenostech. Nejsem svázán s žádnou značkou, výrobcem, nebo prodejcem. Nezveřejňuji sponzorovaný obsah.
