Jasně, nadpis je trochu hříčka, kdy v angličtině „pack“ znamená nejen batoh, ale taky smečku tažných psů, ale tak vlastně proč ne…
Pokud to s turistikou, potažmo chozením nalehko myslíte vážně, tak dříve nebo později dospějete ke skutečnosti, že jeden batoh je málo a že nepokrývá veškeré vaše potřeby. V tomto článku se pokusím představit moji volbu a rozebrat důvody proč jsem si vybral zrovna tyhle kousky. Nabízím to jako inspiraci, ne jako příklad k následování. Každý jsme jiný, cestujeme do různých prostředí, na různě dlouhou dobu, máme jiné balící strategie a navíc, batoh s minimalistickým zádovým systémem, anebo rovnou bez, by měl fakt sednout přímo na vaše záda, pánevní kosti a šířku ramen, protože tady obvykle není nic, co by se dalo donastavit, případně posunout. Vodítka na měření délky zad jsou široce známé. V podstatě měříte délku od horní hrany pánve k bouli na páteři mezi krkem a trupem – obratlem C7. Nic ale nenahradí vyzkoušení konkrétního batohu přímo na vlastních zádech, a to nejlépe naložený.
Předně, proč volit batoh spadající do kategorie, lehký až ultralehký? Především je to samozřejmě úspora váhy, batohy běžné produkce váží kolem kila a půl ve velikosti 38 – 45 litrů, a od dvou a půl výše u kousků s litráží 55 – 70. Lehký, nebo ultralehký batoh se pohybuje od půl ke kilu. Podstatné však je, že ultralehký batoh by měl až doplňovat vaši vyladěnou a osekanou základní výbavu. Doporučil bych ho pořizovat jako jednu z posledních položek. Běžné vybavení nemá v lehkém batohu smysl. Zničíte batoh i svoje ramena a záda.
Velký význam pro mě má i určitá bezporuchovost. Na dvou ramenních popruzích a bederáku napevno přišitých na batoh opravdu není nic moc co by se mohlo porouchat. Jistě, v mraze může prasknout spona, nebo žebříček na dotahování ramenního popruhu, ale to jsou věci, které se dají kusem šňůry a pár uzly snadno dočasně nahradit.
Další aspekt, na který je třeba se soustředit při výběru, je materiál. Volím vždycky nějakou střední hodnotu mezi komfortem nošení, váhou a odolností provedení a materiálu. Počítejte s tím, že batoh občas někde protáhnete skalní škvírou, trochu ho okartáčujete v lese, nebo v kosovce, možná s ním taky švihnete na střechu dodávky někde v Asii, mezi klece s drůbeží, otýpky a pytle s bůh ví čím.
Moje volba je tedy následující:
Lehký malý batůžek neznámé značky, a vlastně i váhy, pro téměř každodenní použití, objem odhaduji na 8 litrů, hlavní a zádová kapsa na zip, který zatím spolehlivě drží. V původní podobě byl vybaven bederákem z úzkého popruhu a běžné spony, který jsem časem ustřihnul, nebyl prostě potřeba. Na bocích dvě síťované kapsy, kam se vejdou půllitrové cyklistické, nebo běžecké lahve. Ramenní popruhy jsou dostatečně široké na váhu, kterou tenhle batoh dokáže pojmout. Absolutní favorit co do odnošeného nákladu od běžných nákupů, až po věci na jednodenní výšlapy, ultramaratonské tréninky, a nebo speedhikové akce. Bohužel je na něm více jak deset let použití vidět, entropie začíná vítězit nad mými občasnými opravnými zásahy.
Kumo 36. Střední volba. Batoh, který mi dává smysl na túry v příznivé třísezóně od jara do podzimu. Původní zádovou pěnovou výztuhu jsem nahradil poskládanou EVA karimatkou o síle 3 mm a délce asi 130 cm. Chválím perfektně provedené ramenní popruhy. Na ultralehký batoh výjimečně široké a pohodlné. Vzhledem k tomu, že záda vyztužuje jen karimatka, neexistuje žádný přenos váhy na bederák. Ten reprezentují jen dvě kapsičky a popruh se sponou, plastovými karabinkami přicvaknutý na tělo batohu. (ale jde využít bezvadně jako samostatná ledvinka – na běhání, nebo při toulkách městem). Mám základní váhu nošenou v batohu cca 3,5 – 4 kila, podle toho, jaký spací set volím a zda jdu s a nebo bez vařiče a Kumo volím na takový typ tůry, kde můžu očekávat dostatek zdrojů vody, tj. nenesu více než litr najednou. A kde doplním zásoby každý třetí, čtvrtý den. Taky chválím a vlastně i žasnu nad celkovou odolností batohu. Sloužil mé ženě jako hlavní zavazadlo při ročním toulání po Asii a Indopacifiku. Přečkal bez úhony přelety, dopravu místními autobusy a dodávkami a treky od Nepálu až po Nový Zéland. Se všemi úpravami mi váha ukázala 530 g.
Hyperlite Mountain Gear Southwest 3400. Největší kousek v mé výbavě. Batoh o objemu 55 litrů, s váhou, po drobných úpravách, 920 g. V zádech má dvě hliníkové, vyjímatelné, anatomicky tvarované výztuhy, navíc všitou pěnu, což dohromady zajištuje velmi dobré rozložení zatížení mezi ramenní popruhy a bederák. . Výrobce uvádí nosnost 18 kg. Měl jsem naloženo 16 a přišlo mi to jako hraniční váha pro pohodlné nošení. Materiálem pro tělo batohu je vlákno dyneema laminovaná do polyesteru, pro ještě větší odolnost jsem si vybral verzi Southwest, kde všechny venkovní kapsy jsou namísto ze síťoviny z kordury. Čili batoh by měl opravdu něco vydržet. Známky opotřebení po roce používání zatím veškeré žádné Tenhle konkrétní batoh jsem si vybral na typ túry, kdy očekávám, že půjdu někam, kde ke své základní váze 4 kg ponesu zhruba 8 – 10 kilo jídla, možná 3 – 6 litrů vody, obvykle pouště a suché hory. Případně v zimě, kdy naopak mi nabyde objem neseného o dodatečnou izolaci většího spacáku a silnější péřovky. A taky robustnějším vařičem a větším objemem paliva pro rozpouštění sněhu. Pro komfort nošení jsem schopen se smířit s mírnou váhovou penalizací. Oproti bezrámovému batohu stejného objemu o zhruba 350 – 400 g. Váhu můžu trochu srazit, pokud si vezmu karimatku velikosti torzo a nohy si dám na batoh, protože Southwest má v zádech tenkou pěnu, nějaká izolace tam je. A navíc, dyneema se snadno opravuje. Buď sadou dyneema záplat, případně lze použít tyvekovou pásku. V některých zahraničních fórech se objevují nářky, že batoh nemá balanční popruhy, ale já je, ani při plném naložení, nepostrádám.
Tolik můj výběr a důvody pro něj. Prostě moje tvrdě makající smečka batohů.
Můj závazek: veškeré recenze a rady jsou založené na dlouhodobém používání a praktických zkušenostech. Nejsem svázán s žádnou značkou, výrobcem, nebo prodejcem. Nezveřejňuji sponzorovaný obsah.
